IKONY A MYTOLOGIE: TOUHA PO ZMĚNĚ

Umělci a umělkyně: Zbyněk Baladrán, Kapwani Kiwanga, Violaine Lochu, Lucie Rosenfeldová and Matěj Pavlík, Zorka Ságlová, Martin Zet.

Kurátorka: Fabienne Bideaud ve spolupráci s Bubahof.

Revoluce je politickým činem protestu a reformy, k němuž výstava přichází s meta-myšlenkou skrze mytologický a ikonický rozměr. Jedná se o konstrukční formy subverzivnějšího a osobnějšího charakteru, což jim ale neubírá na zápalu do ideologického a identitárního boje . Na jedné straně jde o otázku přivlastnění reality, v níž se stírá hranice mezi narací a fabulací, reálným a figurativním, a vzniká prostor pro formování významu – mytologie. Na druhé straně jde o otázku víry, kdy osoba a/nebo předmět ztělesňují veřejný nesouhlas, odpor či souboj – ikonu.

Projekty shromážděné na této výstavě pro někoho přestavují tento mytologický konstrukt vystavěný za účelem protestu a nátlaku. Nástup člověka, který se díky svým činům a své osobnosti stane obrazem – ikonou – nesouhlasu, boje. Zároveň se zajímají o jednání, o zastoupení v jeho kolektivním rozměru. Martin Zet se v multimediální instalaci zajímá o postavu aktivisty a konžského politika Patrice Lumumby, který dovedl Belgické Kongo k nezávislosti a následně byl zavražděn. V rámci výzkumu si Martin Zet všiml, že dostupné informace o životě této symbolické osobnosti se liší podle toho, v jakém jazyce je člověk vyhledává. Tato otázka předávání historie a její proměnlivosti proniká také projektem Letáky a soucity (2019) Lucie Rosenfeldové a Matěje Pavlíka, který analyzuje možnosti zlepšení demokratizace médií. Kde se v obrazech, které jsou nám předkládány, nachází realita a pravda? V rámci projekce videa, obrazů a zvuků pojatých jako báseň přináší nový pohled na události sametové revoluce prostřednictvím analýzy záběrů, které vytvořili studenti v oblasti Mostu jako proti-informaci, aby informovali horníky o politické události, o které oficiální média režimu nemluvila. Zorka Ságlová se zase během performance z roku 1970 v angažovaném uměleckém činu feministického nárokování zmocnila legendy, lidového mýtu. V rámci Kladení plín u Sudoměře na poli blízko Sudoměře, kde se v roce 1420 odehrála slavná husitská bitva, rozložila do trojúhelníku zhruba 700 plen. Odkazovala tak na to, jak se v kraji vypráví, že husitské ženy rozložily na bahnitou půdu kusy látek, aby se do nich svými ostruhami zamotali rytíři katolické římské jízdy a stali se tak snadnými terči pro husitské válečníky. K této myšlence víry a sdružujících dějin připravila Violaine Lochu zvukovou instalaci Unchorus (2019) pracující s pojmy sboru a revoluce. V momentě, kdy se evropský projekt zdá být oslaben (Brexit, nástup nacionalistických stran…) a objevují se různorodá protestní hnutí, jimž se ale nedaří dosáhnout žádných zásadních změn, se tato zvuková instalace pokouší popsat toto složité období, jemuž dominují pochyby, znepokojení a obtížné hledání společného hlasu. Hudebník Sun Ra si právě za účelem překonání myšlenky společného a zároveň i rasové segregace stvořil postavu, která přesahuje realitu a nachází ukotvení v paralelní historii, stvořil mýtus, legendu. Video The Sun Ras Repatriation Project (2009) od Kapwani Kiwangy představuje umělecké gesto, jehož cílem je navrácení Sun Ra do místa jeho původu – na Saturn. Jazzový muzikant Sun Ra, který zemřel v roce 1993, tvrdil, že pochází ze Saturnu a prosazoval filozofii „astro-black“, která potvrzovala jeho mimozemský původ. Video Zbyňka Baladrána Jeden krok kupředu, dva kroky zpět (2019) je mentálním experimentem ve kterém se řeší dilemata, kterým je člověk vystavován neustále. Jak jednat politicky správně? Jak nezradit své ideály na různých úrovních a v různých kontextech? Jak nezradit sebe sama? Toto leninsky pojmenované video se prostřednictvím Angely Davis a její tour po socialistických zemích a Jiřího Pelikána a jeho otevřeného dopisu s výzvou na podporu vězněným politickým vězňům v Československu noří do kolektivní paměti. Tu představuje 3D model obchodního domu IKEA. Jako bezvadný obchodní model, ale  také jako metafora procesu vzpomínání nám ukazuje, že dilemata jsou stejná a neustále se opakují. Jen prostředí se v čase mění a vytváří stále nové typy pastí, do kterých se dá snadno spadnout.

Během vernisáže performance Martina Zeta s barelem kyseliny a Violaine Lochu s dílem Babel, Babel.

popisky k výstavě

Výstava v rámci Fotograf Festival #9 v Galerii AMU.

Tento projekt byl podpořen z Nadačního fondu Nadace pro současné umění a GESTOR ochranného svazu autorského.